Rozhovor s MUDr. Ivou Břečkovou, primářkou oddělení následné péče a lékařkou geriatrické ambulance
Protože se dožíváme vyššího věku, dožíváme se i komplikací, kterých se nedožily generace před námi. Co konkrétně to znamená?
Starý člověk se zkrátka projevuje a reaguje jinak. A to jak po tělesné, tak po duševní stránce. Např. některé léky na něj působí jinak než na padesátiletého – často jsou zde mnohem větší nežádoucí účinky. Jednotlivé obory medicíny konkrétní zdravotní problémy samozřejmě řeší, ale každý po svém. Geriatr vše stmelí, dá tomu směr a všímá si i věcí, které ostatní lékaři někdy nepovažují za důležité. Neduhy stáří násobí také osamělý způsob života. Postupné oslabování sociálních návyků se podepisuje i na zdraví, na pravidelném příjmu tekutin, stravy, léků apod.
V kolika letech se mohu stát pacientem geriatrické ambulance? A co je signálem, že nastal čas svého rodiče či partnera objednat?
Oficiálně se geriatrickými pacienty stáváme od 65 let. Ale přicházejí i mladší pacienti, což zpravidla bývají ti „složitější“. Pokud se příznaky demence objevují dříve, může jít o vážnější neurodegenerativní onemocnění a v takovém případě pak pacienta odesíláme do péče neurologa. Lidé k nám přicházejí především kvůli problémům s pamětí a výbavností. Pokud u seniora zpozorujete výraznější skok v chování, nejen co se paměti týče, třeba i náhlou apatii, úbytek váhy apod., doporučuji neváhat a řešit to.
Jak vypadá první návštěva a přichází na ni člověk sám?
Sám málokdy – doprovod dokonce sami vyžadujeme, je-li možný. Léčba má totiž smysl jen s podporou rodiny či blízkého člověka. A pokud se jedná o poruchu paměti, všímá si toho hlavně okolí a ne ten dotyčný. První vyšetření začínáme poměrně podrobnými laboratorními testy, protože třeba i fungování štítné žlázy má vliv na funkci mozku apod., dále provedeme EKG, test funkce mozku a tzv. Barthelův test schopností. Roli v příčinách poruch hraje i rodinná anamnéza, kterou zjišťujeme. Stejně zásadní jako klasické diagnostické metody je ale při první návštěvě také rozhovor – zjišťujeme, co daný pacient celý den dělá, s kým si povídá, co ho baví apod. Rodina se často nestačí divit. A právě proto rodinný doprovod vítám. Snažím se jim ukázat, že jejich maminka, tatínek či teta už zkrátka potřebují dohled. Že to, co vypadá jako projev schválnosti, žádná schválnost není. Podobné otázky pak směřuji i na doprovod. V případě podezření na demenci objednáváme CT mozku. Takové vstupní vyšetření zabere minimálně hodinu a půl.
Po stanovení diagnózy nastupuje zřejmě předpis léků, ale není to jen další zátěž?
Ač to bude znít zvláštně, geriatr je první lékař, který naopak množství léků u staršího pacienta sníží. Projevy demence totiž mohou způsobovat i některé léky, např. na inkontinenci či neurologické preparáty. Pokud je to možné, snažíme se je zredukovat – samozřejmě po konzultaci s příslušným odborným lékařem – což může stav pacienta zásadně zlepšit. Na základě výsledků CT rozhodujeme o nasazení kognitivní léčby, kde je nezbytná spolupráce rodiny, protože tyto léky se musí užívat opravdu pravidelně. Kognitiva sice pacienta nevyléčí, ale projevy stárnutí mozku prokazatelně zpomalují. Čím dříve se je povede nasadit, tím jsou výsledky lepší. Mám několik pacientů, kteří jsou díky včasnému nasazení léčby už deset let ve stejném zdravotním stavu. A to je obrovský úspěch.
Zmínila jste rodinu, ve většině případů jde o děti, ty jsou většinou samy v situaci, kdy začínají mít první zdravotní obtíže, současně ještě chodí do práce a očekává se od nich pomoc s vnoučaty apod. Jak v takovém zápřahu dobře zvládnout péči o seniora?
Situaci rodičů vždy řešíme v geriatrické ambulanci společně. Nejprve by měly pečující osoby pochopit, o čem nemoc (jakou je demence) je. Probereme možnosti sociálních služeb a snažíme se péči ušít „na tělo“ každému našemu pacientovi tak, aby den seniora měl řád, zahrnoval podněty a byl hlavně zajištěný dohled na příjem léků, stravy a tekutin. Současně ale, aby i pečující osoby měly prostor pro odpočinek, ev. svoji práci. Základ úspěchu vždy tvoří vzájemně dobré vztahy a důvěra v rámci rodiny i k nám zdravotníkům a sociálním pracovnicím. Pro rodiny jde v každém případě o velmi těžkou situaci, zvláště proto, že děti musí vynakládat stále více energie na péči o stárnoucího rodiče a přes všechnu snahu se stav našeho pacienta potupně jen horší. Jedinou odměnou pro ně je vědomí, že svým rodičům dokázaly vrátit jejich péči.
Jaký recept na šťastné a „zdravé“ stáří máte po mnohaleté praxi v tomto oboru?
Jednoznačně zůstat činorodý, zajímat se o věci kolem sebe. Ztráta sociálních podnětů je po ukončení pracovního procesu důvodem určitého duševního úpadku, proto doporučuji vstupovat už do důchodového věku s nějakými koníčky a ty si udržet.
Obor geriatrie, zabývající se projevy stáří z úhlu mnoha oborů, je poměrně mladý, česká medicína ho zná teprve od roku 1983. Podobně jako se např. pediatrie věnuje dětem, geriatrie komplexně pečuje o lidi staré. V době, kdy se průměrný věk života zvyšuje, stoupá také potřeba řešit v tomto období života jeho kvalitu.
